Letošní rok vyhlásila OSN Mezinárodním rokem hygieny, aby upoutala pozornost světa na problém kritického nedostatku toalet. Dojít si důstojně na záchod totiž není v rozvojových zemích tak samozřejmé, jako ve vyspělé společnosti.

Řešení je přitom podle odborníků ze Světové zdravotnické organizace (WHO) relativně snadné. Představuje jej vhodně vystavěná žumpa a chráněná latrína. V oblasti dostupnosti vody by stačilo zbudovat veřejný vodní hydrant, chráněný pramen nebo vhodně hloubenou studnu.

Pokud jde o přístup k nezávadné vodě, nejvíce zasaženým regionem zůstává subsaharská Afrika. Nezávadnou vodu tu má k dispozici pouze 56 procent lidí, přičemž situace se postupně zhoršuje. Od roku 1990 se zde téměř o čtvrtinu zvýšil počet obyvatel, kteří nemají přístup k pitné vodě. Množství lidí, kteří nemohou chodit na toaletu, se za stejné období zvýšilo o třetinu.

Podobná situace panuje v Oceánii, kde může kvalitních vodních zdrojů a toalet využívat pouze polovina obyvatel. Také ve východní Evropě nemá 21 milionů lidí přístup k nezávadné pitné vodě. Více než dvojnásobnému počtu osob se pak nedostává přístupu k základní hygieně. Dopady této situace na lidské zdraví jsou alarmující. WHO odhaduje, že jen v Evropě umírá každoročně třináct tisíc dětí mladších čtrnácti let kvůli tomu, že nemají přístup ke kvalitní pitné vodě. Ani vyhlídky do budoucnosti nejsou růžové.

Všechny státy OSN se před osmi lety přijaly takzvanou Deklaraci tisíciletí, která má vést k „osvobození všech mužů, žen i dětí z drtivých a ponižujících podmínek extrémní chudovy, kterým je v současnosti vystavena více než miliarda lidí.“ Na základě tohoto dokumentu bylo stanoveno osm cílů rozvojové pomoci, které jsou označovány jako Rozvojové cíle tisíciletí. Těch má být dosaženo do roku 2015.

Cíl číslo 7 je zasvěcen životnímu prostředí. V rámci něj se státy OSN zavázaly do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně. Tato dvě témata jsou spolu neoddělitelně spojena, protože neznalost hygienických návyků se pak odráží i na znečištění zdrojů pitné vody.

1,5 milionu dětí umírá kvůli špatné vodě

Následky krize související s pitnou vodou a hygienou mají značný vliv na schopnost rozvojových zemí dosahovat dalšího pokroku. Dostupnost vody a toalet je základním předpokladem dalšího rozvoje postižených oblastí.

Problémy s vodou úzce souvisejí s dětskou úmrtností, k jejímuž snížení se OSN v rámci Deklarace tisíciletí rovněž zavázala. Mezi nemoci přenášené znečištěnou vodou patří průjmová, infekční a bakteriální onemocnění. Podle zprávy WHO z roku 2003 umírá každý rok až 1,5 milionu dětí mladších pěti let v důsledku průjmových onemocnění. Celkový počet úmrtí kvůli chorobám ze špatné vody a hygieny zdravotničtí experti odhadují na více než dva miliony lidí ročně. Těmto onemocněním by přitom bylo možné předcházet vybudováním základní kanalizace a dodržováním hygienických návyků.

Nedostatečný přístup k vodě se projevuje i na vzdělání dětí. Nemocné děti nebo ty, které nemají v blízkosti svého domova kvalitní vodní zdroj, nemohou chodit do školy. Dívky jsou navíc ve značně složitější situaci než chlapci. Například v Africe přísluší zajištění vody pro rodinu tradičně ženám. Dívky školního věku tak nechodí do školy, protože musí každý den strávit několik hodin nošením vody ze vzdálených vodních zdrojů. Nedostupnost oddělených toalet v budovách škol (či jejich neexistence) brání mnoha dívkám ve školní docházce.

Chudí platí za vodu paradoxně nejvíce

V mnoha oblastech rozvojového světa je možné vykonávat potřebu pouze pod širým nebem. Ženy, které nesmí nikdo vidět odhalené, jsou nuceny čekat až do tmy, dokud si neuleví. To vede nejen k žaludečním problémům, ale také je to vystavuje zvýšenému riziku fyzického napadení. Ženám navíc obvykle připadá povinnost postarat se o nemocné členy rodiny, což také brání v ekonomické produktivitě.

Problémy s nedostatečným přístupem k vodě a hygieně dopadají zejména na chudé lidi žijící ve venkovských oblastech a na perifériích městských center. Paradoxně jsou to právě ti nejchudší, kteří platí za vodu nejvíce, protože poplatek za litr z moderního vodovodu je mnohem nižší, než za kbelík u vesnického hydrantu.

Kdyby lidé byli schopni zabránit onemocněním plynoucím ze špatné vody a hygieny, strávili by méně častu péčí o nemocné členy rodiny, získáváním vody, hledáním vhodného místa pro toaletu a vynakládali by menší část svého cenného příjmu na vodu, mohli by investovat více času a prostředků ke zlepšení své ekonomické situace. Tím by bylo dosaženo odstranění extrémní chudoby a hladu, což je v rámci Deklarace tisíciletí hned první vytyčený cíl k nápravě.

Situaci s vodou a hygienou musí věnovat značnou pozornost všichni, a to na globálním Severu i Jihu. Taková iniciativa se jistě vyplatí, zejména lidem, kteří to skutečně potřebují. Západní donorské státy by společně s národními vládami zemí globálího Jihu měly z přístupu k vodě a základním hygienickým zařízením učinit celosvětovou prioritu.

Finanční investice do sanitárních zařízení a zdrojů pitné vody, které by vedla k zajištění vody a hygienických zařízení pro všechny, by měly být podle odhadů analytiků navýšeny až na 30 miliard dolarů ročně. Samotný dostatek finančních zdrojů ale tuto situaci nevyřeší. Dárcovské státy stejně jako národní vlády dostatečně nezdůrazňují důležitost dodržování základní hygieny. Přitom pro udržitelnost jakýchkoliv opatření musejí tyto otázky představovat jasné politické priority. Vyhlášení letošního roku Mezinárodním rokem hygieny je jen první krok.

Sarah Mackenzie / 03.07.2008 / článek vyšel v bulletinu o rozvojové spolupráci Rozvojovka

Autorka pracuje v neziskové organizaci Solidarite Eau v Paříži